Časoprostorový horizont - 7. část - Rvačka

Vcházíme do vetešnictví. Na první pohled tato místnost nezapadá do této doby, ale pofiderní vizáž prodavače s neonově růžovými vlasy, nás opět vtahuje do budoucnosti. Myslím si, že některé věci by se dali použít ke znovu zrození našeho stroje. Popravdě bych se raději vrátil domů, proto přemýšlím nad věcmi, které potřebujeme k cestě domů. "Tady jsou fakt staré krámy". Prohlásil Daniel.
"Nazdárek lidé, mohu vám nějak pomoci?" Zeptá se nás přátelský hlas prodavače, který se opřel lokty o římsu starého krbu.
Chvíli zíráme na jeho černý, dlouhý hábit, který mu končí u pat a nevydáme ani jedinou hlásku.
"Hmmm...." Broukne nervózně Jane.
Chlápek se na nás dívá vykulenýma očima a neustále přežvykuje žvýkačku. Připomíná mi jednu lamu v zoo, ve které jsme byli před dvěma lety:

Ano, přesně takto vypadá tento týpek. 

Časoprostorový horizont - 6. část - průzkum

Všichni vyděšeným a překvapeným výrazem hledíme do města, který již nevypadá na 21. století. Místo toho je tu převeliké, monstrózní město s vysokými mrakodrapy a létajícími věcmi. Úplně jsme zapomněli na to, jak se dostaneme zpátky domů.
"Slyšíte to taky?" Zeptala se Jane.
Za našimi zády letí zrovna jedna z těch prapodivných létajících věcí. Cítíme pach řepného oleje. Ohlédneme se směrem k té věci a vykřikneme strachy.
"Řítí se to přímo na nás!" Vykřikl Daniel.
"Pozor!!" Vyjeknu.
Létající předmět proléta skrz nás a my v rychlosti odskakujeme, abychom se vyhnuli jeho náletu.
"To bylo vážně těsný" Prohlásil David.
"Co to sakra bylo?!" Zařval jsem.
"Podle všeho, to vypadalo jako zmenšený model rakety, který fungoval na principu řepného oleje. Řekl bych, že vzadu má malý motory, který jsou na naší dobu velmi unikátní. Mají silný pohon a velkou výdrž..."
"Tak to by stačilo Danieli" Zastavila ho Jane a dala mu prst na ústa. Daniel se znechuceně odvrátil a zastavil svůj nekonečný proslov.
"Přestaňte!" Zakřikl jsem je. "Pojďte se raději podívat do nitra města".

.....

Procházíme neobvyklými ulicemi, když v tom nás zastaví android z budoucnosti.
"Zdravím cizinci, nechcete si koupit zbrusu nový iPhone 366 s novou verzí Oculus a s IOS 530". Zeptal se nás svým robotickým hlasem a koukal se přímo na nás.
Všude kolem nás jsou roboti a lidé s neobvyklým oblečením.

"Ne děkujeme" Odpověděl David a v tom okamžiku jsme šli nenápadným, rychlým krokem směrem od robota.
"Nepoznáváte to tu?" Ptám se.

"Není to náhodou Time square?" Zeptala se Jane.
"Ano, to je" Odpověděl nám pán vedle nás. Laskavý mladý muž v černém, dlouhém hábitu. "Nyní se ale již jmenuje Big square".
"Big square?" Zeptal se David. "Co tohle je za blbost?"
Pán odešel, aniž by odpověděl na hloupou Davidovu otázku.
"Lidi, moc se tady nezabydlujme, musíme se dostat zpátky". Přikázal jsem.
 Před námi stojí starý obchod, odhaduji z 21. století a na něm velký, starý nápis "VETEŠNICTVÍ".
Okamžitě příjdeme ke dveřím a snažíme se ignorovat rušný provoz. Otevíráme dveře, když v tom zacinká zvonek.

Pokračování příště....

Časoprostorový horizont - 5.část - Budoucnost

S panikou v očích sledujeme jak Daniel mizí ve vortexu Černé díry. Síla táhnutí se zvyšuje a pomalu a nebezpečně se plížím k vypínacímu počítači. Stačí se k němu dostat a celý ho restartovat. Namáhavě zvedám své nohy v krocích, které směřují k systému. Vzdálenost od nás je již necelý metr, svízelně se natahuji pro červenou resetující páku. Mé prsty jsou jen pár centimetrů od ní, když v tom si zpomenu na Daniela. Pamatuji si tu chvíli, jak mi pomohl dodělat projekt o Newtonovi a jeho pokusech. Tehdy jsem byl hodně zoufalí a on mi pomohl. Převrátím se do zadu a padám na zem. Chytám se kovového stolu, avšak mé ruce se dlouho neudrží. Slyším vystrašené výkřiky.

Časoprostorový horizont - 4.část - Černá díra

"Ryane ten šroub musíš zašroubovat opatrněji". Zakřikl mě Daniel.
Právě stavíme takzvaně "stroj" a Daniel mě neustále komanduje jako malé dítě. Polovinu práce již  máme hotovou, teď stačí jenom propojit ho s počítačem. Rozhodně tam musí být HDMI kabel, abychom vše mohli sledovat ve velkolepém Full HD a však nejdřív nesmíme zapomenout na důležité věci a až pak přidávat frajeřinky. Musíme připojit hlavní panel k počítači, který bude kontrolor před hrozbami. Sám jsem ho stavěl, a tak vím že bude fungovat. Napjatě ho připojuji a již očekávám skvělé výsledky, když v tom z kontroloru začnou prskat trysky a celý přístroj shoří.
"Tak asi na ten kontrolor zapomeneme" Prohlásí s úsměvem Janne.

Rain | Test

(Nikdy jsem na psychiatrii nebyla a nevím, jak to tam funguje. Toto jsou jen mé představy. No hate pls.)

Časoprostorový horizont - 3.část - Příprava

Opět se nacházíme v parku pod dubem, nyní ale na puntíkaté dece. Již máme plány stroje připravený, ještě musíme vymyslet kde to postavíme.

"Co třeba u nás v kůlně?" Nabídla Jane.

"To ne, dřevěná kůlna by nemusela ustát vysoký tlak ze stroje. Mohla by se zřídit na zem a naše celá práce by byla pryč. Sám sem to vypočítal a vypadá to že při spuštění se stvoří velká tlaková vlna". Odpověděl Daniel.

"A nebyl by špatný nápad použít tu starou školní knihovnu? Je tam dostatek místa a nikdo tam nebude". Navrhl jsem. 

Všichni se na mě podívali a odsouhlasili můj návrh.

Smrt...

Dneska jsem malinko experimentovala.. 

snad se vám to zalíbí... :) 

Mysterious Dream - 5.část - Dům v plamenech

Už je to nějaký ten den co jsem poznal Michelle. Ano ta dívka, jenž kterou jsem poznal v parku byla Michelle. Právě se nacházím u ní doma po obědě a bavím se s její rodinou. Tím myslím její matku, otce a jejího mladšího bratra, včetně její starší sestry. Sedíme na čisté kožešinové sedačce a bavíme se o tom, co nás baví. Jsou to tak milí lidé.
"Už je čas abych odešel" řeknu.

Rain | Vzpomínání

Tik. Ťak. Tik. Ťak.
Již mě začíná unavovat počítání vytrvalého tikání kyvadlových hodin, které mi již přes půl druhé hodiny nelítostně demolují uši a ničí podstatu vědění toho, že existuji. Pořád jen tik, ťak, tik, ťak... Jak neúnavné...
Neklidně se koukám okolo sebe, ale nevidím téměř nic. Vlastně, abych řekla pravdu, vidím jen malé zářivé světýlko, jež mne bije do očí a přivádí mě do nelibých pocitů. Polétává přede mnou, ale nijak se nepohybuje. Jen se tiše vznáší a dívá se do mého nitra.
Ocitám se vedle své matky a otce. Na návštěvu k nám přišla teta Anna. Sedíme u našeho vysokého stolu, rodiče a Anna si dopřávají ledovou kávu, zatímco já se láduji mandlovou zmrzlinou se šlehačkou. Táta právě pronesl vtip a všichni se smějí... I já. Nadšeně kopu svýma malýma nožkama do nohou stolu a sleduji sojku, která se právě usadila na nejvyšší větvi jabloně, jenž se již dlouhá léta pyšnila výškou na naší zelené zahradě. Vždy mne zajímalo, proč nespadne dolů... Je přeci tak vysoko!

Časoprostorový horizont - 2. part - Sjednocení

Neprodleně se podíváme z okna. Září na nás oslepující světla.
"Co to je?" Ptám se.
"Vyjděte z domu s rukama nad hlavou, nebo budeme nuceni vstoupit"
Stojí před námi dvacet policejních aut.
"Přišli na nás" Vykřiknu.
Všichni včetně Davida vycházíme z domu s ohromným strachem. Vrhá se na nás pět policejních týpků. Tahají nás za paže přímo do obřího policejního auta. Třískli s dveřmi.
"Kam nás vezete?" ptá se David.
Všichni nás ignorují. Před námi i za námi jsou všude policejní auta.